www.filmy.blog.cz na Blog.cz

Nahraďte ztracený střevíček mobilním telefonem a předměstí LA se může stát královstvím za devatero horami.

Seznamte se se studentkou Sam (Hilary Duff), která myje podlahy v restauraci, snaží se vyjít se svou hroznou macechou a nevlastními sestrami, a zároveň sní o tom, že odejde na univerzitu Princeton (na dokonalé místo, kdy by se stala princeznou a našla svého prince). Ale možná už svého krásného prince má. Neznámého přítele z chatu (Chad Michael Murray), se kterým se má konečně setkat na haloweenském plese.

Sam zpanikaří, když zjistí, že jejím tajemným ctitelem je nejoblíbenější kluk na škole. Může se někdo takový zamilovat do holky, která není právě "in"? Je možné, aby se pohádky staly skutečností? Určitě ano, ovšem jen pokud si Sam bude stát za svým, změní se její sen v realite

http://www.youtube.com/watch?v=aKvUc0BsZeU http://www.youtube.com/watch?v=Wbvp86dYrVE http://www.youtube.com/watch?v=v0FM88sRIBU

jsou to dve postavicky ktere vyrabi veci a nakonec t musi udelat jinak

a urcite jeste neco prijde napriklad bude to pod tiiiim:D:D

V pestrobarevných a teplých vodách Velké útesové bariéry žije ve svém bezpečném a odlehlém příbytku ze sasanek Marlin a jeho jediný syn Nemo. Marlin se s obavami ze všech nepředvídatelných nebezpečí, které hlubiny oceánu skýtají, snaží svého syna před nástrahami okolí ochránit. Nemo je však, stejně jako všechny malé rybky, velmi zvídavý a chce tajemný útes prozkoumat. Když je pak nečekaně unesen daleko od domova a skončí v akváriu, kterým si vyzdobil ordinaci laciný zubař, ocitne se Marlin nečekaně v roli hrdiny na cestě k záchraně svého syna.

Během hledání se k Marlinovi připojí samaritánka Dory - ryba s nejhorší krátkodobou pamětí a největším srdcem v celém oceánu. Její nehynoucí optimismus neustále žene Marlina kupředu a dodává mu odhodlání riskovat a překonávat jeho obavy. Díky tomu Marlin také postupně začne věřit, že se nakonec přece jen podaří všechny problémy zdárně vyřešit. Po střetu s četnými nástrahami podmořského i suchozemského světa včetně žraloků, želv, medúz, mořských ptáků, městské kanalizace i samotného člověka, končí odloučení otce a syna šťastným shledáním a kdysi bojácný Marlin se stane v očích svého potomka i celého oceánu opravdovým hrdinou.

Oscarem ocenění tvůrci animovaných filmů Toy Story - Příběh hraček, Život brouka a Příšerky, s. r. o. nás tentokrát zavedou do úplně nového světa počítačově animované zábavy plného legrace, citů a nezapomenutelných postaviček. Scénáristou a režisérem filmu Hledá se Nemo je Andrew Stanton, který se podílel jako jeden z režisérů na filmovém hitu Život brouka a spolupracoval na scénářích ke všem čtyřem celovečerním filmům ze společné produkce studií Disney a Pixar. Za svou práci byl nominován na Oscara. Film Hledá se Nemo a jeho úžasný podmořský svět je zcela novým uměleckým a technologickým standardem v počítačové animaci. Vedoucím výroby je John Lasseter, který v Pixaru působí jako výkonný vicepresident. Mezi talentované umělce, kteří propůjčili postavám své hlasy, patří Albert Brooks, Ellen DeGeneres, Willem Dafoe, Geoffrey Rush, Allison Janney, Barry Humphries a Alexander Gould.

Praha - Americká animovaná filmová komedie Auta potěší především děti. Premiéra hitu Studia Pixar, která se uskuteční ve středu vpodvečer v pražském multikině Village Cinemas Anděl, má šanci zaujmout i dospělé. Distribuční společnost Falcon ji totiž ozvláštní jízdou historických automobilů, které jsou předobrazem filmových hrdinů.

"Nablýskaní veteráni vyjedou v pravé poledne z parkoviště od nákupního střediska Interspar v Hostivaři na Václavské náměstí, kde budou zhruba kolem 13:30. Pak se vydají centrem Prahy až ke smíchovskému multikinu," řekla Alice Rychlinková z Falconu. Tam si je budou moci návštěvníci premiéry i další zájemci prohlédnout až do pozdních nočních hodin.

Jen odborníci zřejmě ocení, že v této kolekci budou například čtyři roky starý světle modrý vůz Porsche Carrera, žlutá pětistovka fiat z roku 1967, o čtyři roky mladší oranžovo-žlutý krasavec značky Pontiac Formula, bílo-černý policejní ford Fairlane a černý chevrolet Tahoe. Nejstarší vozidlo má reprezentovat značku Jeep Willys z roku 1943 a bude olivově zelené.

Animovaný snímek Auta vznikl ve studiu Pixar, kde se zrodily hity typu Příběh hraček, Hledá se Nemo a Úžasňákovi. Téměř dvouhodinová rodinná podívaná s podtitulem Láska prochází pedálem, v níž v českém dabingu účinkují například Bolek Polívka, Kateřina Brožová, Petr Novotný, Richard Krajčo a Vladimír Brabec, se na plátna českých kin dostane v pětatřiceti kopiích. Další tři doplní titulky. Poté, co Pixar přenesl diváky do světa hraček, brouků, příšerek, ryb a superhrdinů, vytvořil nyní uvěřitelný a opravdový svět obývaný výhradně auty.

Hybnou silou projektu byl John Lasseter, který se do režisérského křesla vrátil po několikaleté přestávce - až dosud byl jeho posledním režijním počinem snímek Toy Story 2: Příběh hraček z roku 1999. Nový počin je prý odrazem jeho osobní lásky k autům a závodění.

Film, v němž jsou všechny postavy z kovu, vyžadoval nový přístup, jenž by umožnil realistickým způsobem znázornit odrazy okolního prostředí. Musely být přidány v podstatě do každého záběru, což výrazně zvýšilo časové nároky na technickou realizaci. Průměrný čas na jedno políčko filmu se vyšplhal na 17 hodin. I přesto, že filmaři využili 3000 propojených počítačů, které pracovaly s až čtyřikrát výkonnějšími procesory než stroje, na nichž vznikli Úžasňákovi, zabrala jediná sekunda filmu několik dní.

Film Auta doprovází scénická hudba Randyho Newmana, držitele Oscara za píseň If I Didn't Have You z filmu Příšerky, a písničky známých interpretů.

Hlavní hrdina, auto jménem Blesk McQueen, promlouvá hlasem Richarda Krajča, jeho kamarádka Sally dostala hlas Kateřiny Brožové, v dalších rolích uslyšíme Petra Novotného, Jana Teplého, Vladimíra Brabce, Jiřího Macháčka, Jiřího Prágera a Bolka Polívku, který dostal roli šerifa. Snímek, jehož scénáristou a režisérem je přední tvůrce animovaných filmů John Lasseter (podílel se na hitech Hledá se Nemo, Úžasňákovi a režíroval oba díly Příběhu hraček)

Blesk McQueen
(Richard Krajčo)
Tohle zbrklé závodní auto, ženoucí se za úspěchem je připraveno na to, aby se stalo nejmladším autem, které kdy vyhrálo Mistrovství o Zlatý píst a myslí jenom na dvě věci - na výhru a všechny výhody, které s tím souvisejí. Ale když se při objížďce dostane do zapomenutého města KARDANOVÁ LHOTA a musí se postarat samo o sebe, začíná přemýšlet o tom, co je v jeho životě nejdůležitější.

Sally
(Kateřina Brožová)
Tohle sportovní porsche z roku 2002 z Kalifornie se unavilo rychlým životem a začalo nový život v Kardanové Lhotě. Jako vlastník Motelu U Kužele a jedno z nejoptimističtějších propagátorů města doufá, že se jednoho dne vrátí ke své bývalé slávě a bude zase "v kurzu". Najde okamžitě zalíbení v Bleskovi McQueenovi a pomáhá mu najít ten správný směr.

Doktor
(Jan Teplý)
Doktor Hudson z roku 1951, zdánlivě tichý venkovský doktor (mechanik) se záhadnou minulostí, je základním kamenem Kardanové Lhoty a také zastává úřad městského soudce. Doktor je respektovaný a obdivovaný lidmi z města, moc toho nenamluví a není ohromen příjezdem Bleska McQueena do města. Závodní auto posedlé rychlostí se doktorem příliš nezabývá a bere ho jenom jako staré "dědkovské" auto, ale přijde na to, že tenhle starý model má ješte pár triků pod kapotou…

Ramone
(Vladimír Brabec)
Tenhle pomalý jezdec Impala z roku 1959, majitel Ramonovy umělecké lakovny, je skutečným umělcem pokud jde o barvu a kov, ale už roky nikoho nemaloval. Zatímco čeká na platícího zákazníka, který by se objevil, denně přemalovává sebe a doufá, že Blesk McQueen bude souhlasit a nechá ho, aby mu přidal několik nových ozdůbek.

Šerif
(Bolek Polívka)
Expert na silnici Route 66, auto policejní hlídky Mercury Police Cruiser z roku 1949, které se zapřísáhlo udržovat v Kardanové Lhotě pořádek a klid. Šerif je vždy na číhané na případné porušovatele rychlosti, kteří by se mohli chtít řítit jeho městem, a miluje vyprávění příběhů o své milované mateřské silnici a za městským billboardem si příležitostně dá šlofíka.

Burák
(Petr Novotný)
Tenhle starý dobrý odtahovák s velkým srdcem může být zvenku trochu sešlý, ale má nejrychlejší vlečné lano v Okresu výfukov a je vždycky tím prvním, kdo podá pomocnou ruku. Burák roztomilý a loajální k chybám, se spřátelí s Bleskem McQueenem a hned v něm vidí svého nového nejlepšího přítele navzdory spoustě jeho chyb. Burák, který se sám prohlásil za "nejlepšího řidiče na světě v jízdě pozpátku" se vyžívá v "překlápění traktoru", když zrovna neřídí firmu "Buráková odtahovka a vrakoviště".

Luigi
(Jiří Prágner)
Tenhle společenský, vznětlivý fiat z roku 1959 s velkým srdcem řídí místní obchod s pneumatikami "Domov sklánějící se věže pneumatik". Spolu se svým kámošem Guidem, zdvižným vozíkem, je Luigi vášnivým fanouškem závodních aut (tíhne k Ferrari). Obchod už nejde dobře celá léta, takže vždycky můžete počítat se smlouváním na novou sadu kol od tohohle veselého obchodníka.

Fillmore
(Jirí Machácek)
Minibus VW z roku 1960 je usedlík v Kardanové lhotě a je hippie, který si vaří své vlastní organické palivo a chválí jeho mnohé výhody. Návštevníci se o tom mohou přesvědčit sami v ochutnávací místnosti za jeho zeměměřičským palácem ozdobeným jeho milovanými korálky a obarvenými mašlemi. Jeho konspirační teorie a neudržovaný dvůr nesedí jeho sousedovi Seržovi, ale navzdory jejich častým hádkám nemohou žít jeden bez druhého.

O čem to je:Půvabná Lizzie přijede s třídou do Říma.Tam se seznámí s překrásným zpěvákem Paolem,který si ji splete s jeho popovou dvojicí Isabellou.Paolo ale používá playback a chce aby si lidi mysleli,že Isabella neumí zpívat.Pravda se ukáže na předávání oskarů kde má Paolo

a Lizzie jako Isabella vystoupit,Isabella si to ale líbit nenechá.A nakonec vystoupí Isabella s Lizzie.

Jsou tó dvě vymodelovane z plastelíny postavičky ktere se směji v každé chvíli

Bylo nebylo. Ne tak dávno, sotva před 20 000 lety, v prehistorickém světě, kdy mrzne až praští, začíná příběh o mi-mi-migraci. Jak má jeden ale poznat, že jde o Dobu ledovou a ne třeba o Mrazivé časy nebo Velký chlad? No, tak se na naše hrdiny podívejte! Obličeje mají vyloženě ledové. A s tím přesunem je docela honička, zvlášť když zvířecí tým - mamut, tygr a lenochod - najdou lidské mládě, moc roztomilého človíčka, a usmyslí si, že prcka vrátí rodičům. Během dobrodružné cesty mají zvířata spoustu starostí jak se uživit. Mamut musí dávat pozor, aby mu věčně někdo nešlapal na chobot. A musí hájit svou tělnatost. Není přece tlustý, to ty chlupy dělají, že tak vypadá. Tygr zase potřebuje uchovat svou tygří vážnost. A ještě musí vyřešit spoustu problémů se vztahy. A jaký je to pořádek, když lenochod střídá partnerky jako ponožky? Panečku, mamut, ten je věrný. Na konec by to chtělo nějakou změnu. Což takhle "globální oteplení"?

Třemi hlavními hrdiny Oblevy jsou stejně jako v prvním díle mamut Manny, lenochod Sid a tygr Diego. Ti tři se spolu vydávají na další pouť: tentokrát nucenou. Musí se spolu s ostatními zvířaty dostat včas k lodi, která je zachrání od utonutí ve vodě, která se nahrne do jejich světa po velké oblevě. Cestou každý řeší nějaký svůj problém: Manny se cítí osamělý a hledá družku, Sidovi chybí seberealizace a sebevědomí a Diego má strach z vody. No a veverka? Ta se samozřejmě zcela soustřeďuje na žalud.

V prvním díle se všechna legrace v ději točí kolem lenochoda Sida, zde je ale komediální potenciál rozložen do více postav, vesměs nových. Jde především o vačičáky a mamutici-vačičačku (mamut, který si myslí, že je vačice, je vážně komický). Na některé momenty, kdy mamut visí za ocas na stromě, kdy na kládě jede do údolí, anebo se plazí "skryt" za stromem, budete vzpomínat dlouho. Navíc se objevují nové vtipy spíše spíše pro dospělé než pro děti, například lehké narážky na vztahy mezi mužským a ženským pohlavím nebo nechuť starého ježka opustit své obydlí, takže divák staršího data narození (třeba 1975 jako já :-)) má větší šanci se pobavit.

No a to jsem se ještě vůbec nezmínil o šavlozubé veverce a jejích dalších lapáliích se žaludem. Tvůrci si jednoznačně uvědomili, kdo jim vydělal největší část peněz a komu je tedy potřeba dát příležitost vyniknout. A veverka nabídnutou šanci využila na rozdíl od některých břídilů z jiných filmů skvěle :-) Scény jako boj s čerstvě vylíhnutým mládětem supa, snaha o lapení žaludu na ledě nebo, v upoutávkách od loňského roku používané, zacpávání vytryskávající vody ze skály rukama nohama jsou velmi vydařené nejen animátorsky. A z animátorské stránky to lze říct o celém filmu: jakékoliv akční scény s vodou nebo ledovými krami jsou maximálně věrohodné.

Nic naplat, říkala jsem to již minule a teď si za tím stojím ještě více: doba ledová je prostě doba ledová… je zábavnější a akčnější. Doba ledová 2 tak potvrzuje nepsané pravidlo, že dvojky jsou u animovaného filmu prostě lepší než jedničky.Třemi hlavními hrdiny Oblevy jsou stejně jako v prvním díle mamut Manny, lenochod Sid a tygr Diego. Ti tři se spolu vydávají na další pouť: tentokrát nucenou. Musí se spolu s ostatními zvířaty dostat včas k lodi, která je zachrání od utonutí ve vodě, která se nahrne do jejich světa po velké oblevě. Cestou každý řeší nějaký svůj problém: Manny se cítí osamělý a hledá družku, Sidovi chybí seberealizace a sebevědomí a Diego má strach z vody. No a veverka? Ta se samozřejmě zcela soustřeďuje na žalud.

Film pojednává o dvojici jménem Troy a Gabriella, kteří si spolu díky soutěži v karaoke zazpívají, následně si vymění čísla, ikdyž si jsou vědomi, že se již nikdy neuvidí. Následně je však máma Gabrielly firmou odvolána do Nového mexika, kde také schodou okolností Gabriella začne chodit na školu, kam chodí i Troy. Ten je po celé škole znám hlavně jako kapitán basketbalového mužstva. Jak on, tak Gabriella se rozhodnou zapsat do školního muzikálového představení, ale oproti nim stojí sourozenci Sharpay a Ryan, jenž chtějí právě ty stejné role. Začíná boj o to, kdo je dostane. Troy má své závazky vůči basketbalovému týmu a o to víc, že za nedlouho se hraje mistrovské utkání - a to se nelíbí jeho kamarádovi a spoluhráči Chadovi.

Gabriellu jako jednu z nejchytřejších studentů chce do svého týmu na středoškolský desetiboj Taylor. Ta společně s Chadem chce rozdělit dvojici Taylor-Gabriella i za cenu spolčení se sourozenci Evansovými. Ti přinutí profesorku, aby výběr do druhého kola muzikálu přesunula na stejný čas jako je mistrovské utkání v basketbalu a středoškolský desetiboj. Otázka zůstává, dokáží Troy s Gabrielou zvítězit v soutěžích a ještě se dostat do muzikálu?

Láska Gabrielly a Troye trvá i o prázdninách, kdy si s partou spolužáků přivydělávají v místním klubu. Jejich společnou vášní je muzika, a tak není divu, že se přihlásí do pěvecké soutěže. Někteří ale začnou intrikařit a kamarádství na život i na smrt je rázem ohroženo.

Dívenka s krásným jménem Lyra Belacqua nedávala ve skautech pozor. Na orientaci v přírodě jí nestačí lišejníky nebo sklon mraveniště. Potřebuje buzolu nebo radši rovnou kompas. Zlatý kompas! Chytrá věcička, která vám zodpoví každou otázku a ukáže vám směr pro největší dobrodružství od dob Cheech & Chong's Up in Smoke, měla nastartovat novou fantasy trilogii. Zatím ale přinesla jen problémy - s čestnou výjimkou bitky ledních medvědů.

Kopálisti a hokejisti po namáhavém utkání vždycky připomenou, že po výhře mizí únava rychleji. Kdyby i tady platila sportovní terminologie, mohli bychom tvrdit, že po "vítězství" Zlatého kompasu by rychleji mizela únava z žánrové nadprodukce. Nelamentovalo by se tolik nad náplavou standardizovaných fantasy pro celou rodinu. Nehrozili bychom se invaze dalších knižních adaptací, které nás zvou do nových, dosud nepoznaných světů, jež přitom vypadají v podstatě všechny docela stejně: Liší se jen v tom, kdo dá komu po tlamě a jakáže "nová" pojmenování vykoumal autor literární předlohy (pohříchu většina z nich je až bolestivě neoriginální - ať se na mě "olifanti" a "Norvégie" nezlobí). Ve zbytku si jsou ale podobné jak moje páteční trenýrky s těmi středečními.

V tomhle směru se mi předloha Philipa Pullmana zamlouvá. Líbí se mi prvek Prachu, který spojuje různé světy, líbí se mi paralelní existence různých zeměploch, které se liší třeba jen tím, že v ní mají lidé své daemony (tedy zvířátka, která je vnitřně charakterizují), sedne mi i vize přetechnizované viktoriánské Anglie, jíž tolik proslavil Alan Moore v Lize výjimečných, a slušný potenciál v sobě skrývá i Magisterium, zavilá instituce, která připomíná římskokatolickou církev krátce po skončení honů na čarodějnice. Právě nejdůležitější prvky z Pullmanovy předlohy film do velké míry táhnou - v porovnání s hovadinami z rodu Probuzení tmy je poznat, že mytologie daného světa nevznikla ve výtahu mezi třetím a čtvrtým patrem centrály New Line Cinema. Když už jí mají herci divoce odhrkávat, je příjemné v ní nacházet nosné motivy i potenciální lákadla.

Jenže ve filmu se z nich nic zajímavého neupeče. Celý Zlatý kompas je takřka dvouhodinovým spěchem malé holčičky, která musí být zasvěcena do zákonitostí svého vlastního světa a přitom prožít své velké putování. Z prvních scén se zdá, že nebude problém obě roviny skloubit. Poznáváme Prach, pochopíme daemony, vstoupíme do fantaskní reality, která si může leckoho omotat okolo ocasů upištěných zvířátek. Čeká v ní ale většinou jen rozčarování. Ze shluku zkratkovitě načrtnutých postav vyběhne jedna holčička, které scenáristé hodí do kabelky zlatý kompas, proženou jí domácností paní Coulterové a pak jí nechají hrdinsky zachránit všechno, co se dá. V lákavě načrtnutém světě se najednou začne šermovat proroctvími, osudovou cestou a dalšími proprietami všech fantasy ság, zapomíná se přitom na to nejpodstatnější: Souznění s hlavní postavou a její psychologie.

Ani v záplavě slov se pořádně nedozvíme, proč se Lyra nechala naverbovat k paní Coulterové a proč tak umanutě pobíhá po ledovcích s kompasem v ruce. Uprostřed filmu si Lyra povzdychne, že teď už tu cestu musí dotáhnout do konce, aniž by bylo vlastně jasné, proč a kam vlastně směřuje. Kdybychom nevěděli, že v její hlavě sedí scenáristé a nutí jí pochodovat od peripetie k peripetii, mohli bychom Lyru prohlásit za pomatenou dívenku, která si nepochopitelně štráduje napříč glóbem. Peripetie navíc tvoří pouze - s čestnou výjimkou bitky ledních medvědů - pochůzky od jedné nové postavy k druhé. Všechny se originálně představují a zapojují do příběhu ("Ahoj, já jsem divoženka a pomůžu ti", "Ahoj, já jsem Iorek, moc jsem pil, ale teď budu tvůj kamarád", "Ahoj, já jsem Lee Scoresby a budu tě doprovázet na tvé cestě", "Ahoj, my jsme Romunové...") a všechny se nakonec sejdou u jednoho baráku kdesi na severním pólu, kde si budou navzájem rozbíjet ciferníky. Zlatý kompas se díky tomu přelévá z nadějné látky v prázdnou slátaninu. Postavy v ní lze jen těžko chápat, což se týká Lyry i šokujících tajemství paní Coulterové. Do příběhu není možné se začíst, protože jde jen o velmi volně svázané výjevy z různých míst s různými postavami, které netáhne pořádná dějová linka ani emocionální záchvěvy figur. A pointa pro jistotu neexistuje vůbec: Je jen naznačena v posledních sekundách a odříznuta do druhého dílu.

Je smutné, že všechny tyhle problémy se scénářem vylézají na povrch i přes enormní ukecanost celého filmu. Přitom nebylo potřeba hnípat do detailů - stačilo by se dostat pod kůži postavám, vtisknout smysl jejich činům a nenechat je jen odříkávat jeden dialog za druhým. Aktivnější půlce z režisérské dvojky bratrů Weitzových to bohužel nedošlo. A tak nejen že se nedočkáme jakýchkoliv zajímavých myšlenek spojených s Magisteriem či Prachem (půda zůstala nezorána, Zlatý kompas je plochý jako všechny ostatní fantasy ságy posledních let), ale sledujeme i úmorné slepování jedné zaměnitelné scény na druhou. Chris Weitz nezná - s čestnou výjimkou bitky ledních medvědů - slova jako gradace nebo rytmus, protože každou minutu do filmu nasekává podle jedné oprýskané šuplery. Ve Zlatém kompasu prakticky nejsou dramatické pauzy, lákavá zauzlení nebo naopak vyvrcholení. Monotónně se odškrtávají rozhovory, monotónně se mění lokace, monotónně se okolo Lyry dějí "dramatické věci", které by spíš uspaly, než aby rozpumpovaly srdce. Jako by Weitz točil Zlatý kompas podle nějaké režisérské příručky, která mu poradí, kde by mohl vložit do filmu velkolepý kamerový oblet a kde by zase měl Lyřin útěk zinscenovat ve stylu filmů Tima Burtona. Pan režisér se krátce nato vytasí s nádhernou krajinomalbou anebo zalije plátno do "burtonovsky" tmavých vizuálů (a ještě pootočí kameru do divokého úhlu), z jednotlivých záběrů ale nikdy nevznikne poutavá sekvence.

Weitzovo uspěchané vyprávění postrádá magii, hloubku i jakýkoliv emocionální rozměr. Nedočkáme se byť jen náznaku okouzlení z první návštěvy Kraje, hravosti z konce třetího Harryho Pottera ani obyčejné zábavnosti z jakékoliv scény z prvních Pirátů z Karibiku. Weitz si scény sice odkroutí bez viditelných lapsů, projevuje se v nich ale jako rutinér, který i barevný svět vidí černobíle. Z pestré fantasy se stal sterilní cestopis, který naštěstí nemá tak dlouhou stopáž, aby stihl nudit. A pořád vykazuje výborné triky, dobré herce (i když Nicole i Daniela je málo a Dakota Blue Richards mě dvakrát nepřesvědčila), nádhernou výpravu a majestátný soundtrack. A samozřejmě bitku ledních medvědů. Až v ní se dočkáme dynamické akce, vystupňovaného napětí i chytrého vyvrcholení. Přijde mi to obzvlášť drsný paradox - původně jsem totiž Weitzovi fandil právě kvůli tomu, že se jako režisér skromných konverzaček nenechá umlátit digitálními efekty a pohlídá si charaktery postav. Přitom jeho klopýtavé vizi porozuměli jen dva zuřící shluky jedniček a nul, které si dávají docela obyčejně po držce. Že přeháním? Dobrá, možná ještě kloboukoidní Sam Elliott a jeho ušatý daemon. Ale tím už doopravdy končíme. Na pár let ...